Osmého května si Evropa připomněla konec nejstrašnější a nejničivější války v dějinách. Zúčastnilo se jí 31 států a 110 milionů vojáků. Na bojištích i v zázemí, v plynových komorách a na popravištích, hladem, mrazem a strádáním zahynulo 72 milionů lidí. Z toho vojenské ztráty představují zhruba 25 milionů. Spojenci ztratili asi 60 milionů lidí, ztráty Osy byly kolem 11 milionů.
Z oslav 77. výročí vypuknutí Slovenského národního povstání v Banské Bystrici. V popředí na snímku ze dne 29. srpna 2021 jsou přímí účastníci SNP. Slováci se k protihitlerovské alianci přidali Povstáním.
Oběti Československé republiky činily kolem 365 tisíc občanů. V koncentračních táborech, kterými prošlo zhruba 350 tisíc osob, zahynulo asi 235 tisíc lidí, z toho 149 tisíc Židů. Počet padlých československých vojáků a partyzánů byl asi 12 tisíc. Hrozné je, že za války kromě dalších civilních obětí umučili a zavraždili přes 15 tisíc dětí převážně židovského původu, část z nich iv devadesáti nacisty vypálených obcích na území Československa.
Ke ztrátám na životech ve státech, které zasáhla válka, je třeba připočítat moře ponížení, strachu, stresu a psychických traumat lidí, kteří přežili boje, koncentrační a zajatecké tábory, řádění teroristických komand SS a jejich domácích pomahačů, lidí, kteří přišli o nejbližší příbuzné, často o celé rodiny, a kteří se nedokázali vrátit do normálního života.
Osmý květen jako státní svátek je proto příležitostí připomenout si motivace úsilí nacistického Německa o světovládu, kterému musela za cenu obrovských obětí čelit antifašistická koalice mocností se zcela protikladnými politickými systémy, hodnotovou výbavou a zájmy, tedy koalice SSSR, USA a Velké Británie. přidávaly další státy a odbojová hnutí.
Revizionismus – prvopočátek války
I v kontextu slovenských historických zkušeností a dnešních zájmů bychom se měli vrátit až k 20. únoru 1920, kdy byl schválen program NSDAP. V prvním bodě se požadovalo „Na základě práva na sebeurčení národů sjednocení všech Němců a vznik Velkého Německa“. Tento revizionistický cíl odůvodňovaný kolektivními právy národnostních menšin a etnickou spravedlností se na konci roku 1938 naplnil obsazením Sudet na základě Mnichovské dohody.
Prostřednictvím její mladší sestry, Vídeňské arbitráže, zase Maďarsko 2. listopadu 1938 uskutečnilo své revizionistické plány. Zejména kvůli nim se stalo spojencem Hitlera při budování nového evropského řádu. Slovensko muselo odstoupit 10 390 čtverečních kilometrů, tedy asi pětinu území, na kterém žilo 854 tisíc obyvatel. Se vzpomínkou na tyto akty bychom se věru neměli nadchýnat právě anexií Krymu, odvolávající se na uplatnění kolektivních práv tam žijícího ruského obyvatelstva, a už vůbec ne aktuálním úsilím o připojení Doněcka a Luhanska k Rusku vojenskou silou.
Druhým bodem programu NSDAP bylo zrušení Versaillské a Saintgermainské mírové smlouvy. Hitler tento bod naplnil v letech 1935 a 1936, kdy anektoval Sársko a demilitarizované Porýní. Namísto vojenské reakce Francie a Británie na jasné porušení poválečného uspořádání začala politika appeasementu. Následoval anšlus Rakouska a Mnichovská dohoda za souhlasu Spojeného království a Francie. Teprve potom přišel Pakt Ribbentrop – Molotov. Neměli bychom zapomínat, že na napadení Polska, kterým začala druhá světová válka, se po boku Wehrmachtu zúčastnila i válečná Slovenská republika, že zanedlouho vypověděla válku USA a Velké Británii a že se zúčastnila i na přepadení Sovětského svazu.
Vzpomínka na německý a maďarský revizionismus byla historickým základem všeobecného přesvědčení, které se promítlo do všech našich bezpečnostních strategií, že moderní demokratická Slovenská republika je „status quo“ stát, který nemá žádný zájem, aby se jakýmkoli způsobem a kdekoli zpochybňovalo poválečné uspořádání mezinárodněprávně zafixované Helsinským aktem z roku 1975. I proto SR dosud neuznala jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova. Agrese Ruské federace proti Ukrajině je zásadním zpochybněním tohoto uspořádání.
Drang nach Osten
Ve třetím bodě programu NSDAP se uvádí: „Žádáme zemi a půdu (kolonie) pro obživu našeho lidu a usídlení přírůstků našeho obyvatelstva.“ V díle Mein Kampf, které se v době jeho vydání vnímalo jako fantazmagorie excentrického muže, jej rozvinul Hitler. Precizoval ho ve druhé knize, která nebyla publikována. Hitler požadoval Drang nach Osten (tlak na východ) a vytvořit nový Lebensraum – životní prostor pro rasově nadřazený německý národ na východě na úkor méněcenných slovanských a dalších národů, což mělo vést k „novému pořádku v Evropě“.
