Kolonádový most v Piešťanech měl během prvomájové neděle čokoládovou příchuť. U příležitosti oslav 110. výročí secesního hotelu Thermia Palace na Lázeňském ostrově zde dnes servírovali nejdelší dort na Slovensku. Zapsali ji i do slovenské knihy rekordů. Měřila něco přes 118 metrů a vážila 1100 kg.
Takový nával Kolonádový most v Piešťanech dávno nezažil. Všichni chtěli ochutnat ze Sacherova dortu.
Je jasné, že šéfcukrářka Linda Fukasová několik nocí před akcí nespala. Kolik bude stupňů? Bude pršet? Foukat? Jak odehnat všudypřítomné racky poletující nad řekou Váh?
Nakonec se všechno vyřešilo samo. Den byl polooblačný, počasí příjemné, ne horko, čokoládová poleva na dortu to zvládla. Světlo na fotografování akorát, mlsných jazyků více než dost, rackům nenechali ani drobek.
V této fázi přípravy dortu ještě návštěvníci… Foto: David Popovič, mystudio.sk
V této fázi přípravy dortu ještě návštěvníci nesměli na most.
Na nejdelší dort ve slovenské historii se mimo jiné minulo 145 kg mouky, 1320 kusů vajec, 170 kilo džemu, 132 kilo cukru, 88 kg čokolády a tisíc metrů pečicího papíru. Vážila 1100 kg! Na Kolonádově mostě v Piešťanech, který spojuje centrum města v Lázeňským ostrovem, položili první z jejích dílů na stůl v jedenáctou hodinu dopoledne. Následovalo ještě dalších jejích 257 dílů, natírání meruňkovým džemem, čokoládovou polevou a zdobení. Už po třetí začalo krájení a na most se začali valit mlsouny.
Začátek krájení a rozdávání přibližně 8 tisíc kousků dortu ohlásil zvonec.
Takovou tlačenici slavný zrekonstruovaný most s Barlolámačem na jednom konci a uprostřed bronzovou sochou Ludvíka Wintera na lavičce po „dobách pandemických“ už opravdu dávno nezažil. Po „sacherce“ brzy zbyly jen prázdné papírové talíře.
„Neuvěříte, ale první vajíčko jsme rozbili prvního dubna,“ vysvětluje šéfcukrářka Linda Fukasová a vůbec to nemyslí jako první dubnový žert. „Jednotlivé kusy dortu jsme totiž museli péct postupně, po šedesáti centimetrech, protože jen tak velké plechy máme. Každý hotový kus jsme naplnili a odložili do mrazničky. Strávili jsme takto její přípravou 363 hodin. Jinak se to nedá. Na dlouhý stůl na Kolonádově mostu jsme ji ukládali ještě zamraženou, protože jsme potřebovali čas na její spojování a natírání polevou. I proto jsme volili Sacherův dort, protože ta něco vydrží, nemohli jsme si dovolit žádnou máslovou nádivku. Recept je však mnou vylepšen a zná ho jen můj tým. Používáme ho pro lázně, má velký úspěch ai proto jsme se rozhodli právě pro něj.“
