Se smíchem říká, že je vrstevnicí matematické olympiády. Oceněnou finalistkou prestižní Ceny Dionýsa Ilkoviče byla i matematikářka Mária Dományová z Gymnázia Pavla Horova v Michalovcích. Žáci, které učila, dnes dospělí na významných postech, říkají, že hodiny matematiky v jejím podání byly zážitkem.
Prý si teprve nyní užíváte učitelský život – v důchodu. Je tomu tak?
(Směje se) Ano. Patřím k lidem, kteří se svou práci snaží dělat poctivě. Když jsem učila, tak jsem učila, byly starosti se žáky, plnila jsem si všechny ty povinnosti, které učitel má. A i když jsem inklinovala k psaní článků do matematických časopisů, věnování se nadaným studentům, toho času na tyto aktivity moc nezbývalo. Ale jakmile na mě přestalo zvonit, otevřely se mi neskutečné možnosti.
Právě v důchodu jste rozjeli několik projektů. Kdo vás oslovil?
První byl NUCEM, který sháněl lidi, aby připravili úkoly pro elektronické testování. Pak vydavatelství LiberaTerra – udělala jsem pro ně Pracovní sešit z matematiky pro gymnázia a střední školy. Obrátila se na mě skupina od profesora Milana Hejného, jestli bych se nezapojila do psaní nových a úpravy starších matematických příběhů. Nejnověji mě oslovili z komiksu pro žáky základních škol. A tak tvořím zábavné úkoly pro prvostupňáře. A přitom se věnuji studentům, kteří by se chtěli dostat na vysokou školu nebo uspět v matematické olympiádě. A to se týká i mého největšího životního úspěchu, který se objevil teprve rok před odchodem do důchodu.
Asi máte na mysli studenta Patrika Baka, který donesl bronzové medaile z mezinárodních matematických olympiád, byl ve Švýcarsku, v Kolumbii, v Jižní Africe, Thajsku. On byl však z Gymnázia Sobrance. Jak jste se poznali?
Poslal mi mail, jestli bych mu nepomohla s přípravou na olympiádu. Našel jsi mě na internetu, díky mé stránce, kde se věnuji popularizaci matematiky. Byl velmi ambiciózní a chtěl se věnovat té nejvyšší kategorii. S Patrikem spolupracuji dodnes, například při tvorbě úkolů pro matematickou olympiádu. Ale ráda si vzpomínám i na další, například na Ľubomíra Šoltése. Byl v mé první třídě na gymnáziu v Michalovcích. Nechybělo mnoho a dostal by se na mezinárodní matematickou olympiádu. Medaili sice nepřinesl, ale dnes je z něj špičkový odborník, působí v USA. Matematik v oblasti teorie grafů a informatik, dokonce jeden pojem z teorie grafů nese jeho jméno. Můj kroužek navštěvoval také Mário Drosc, bankovní manažer. Když navštívil naše gymnázium, aby si zavzpomínal, co mu alma mater dala, založil Fond na podporu přírodovědných talentů, ze kterého čerpáme dodnes. Kupujeme díky němu například ceny pro vítěze Gymnaziálního pětiboje přírodovědců na Zemplíně.
Začalo to v 8. ročníku na základní škole, když mě zapojili do matematické olympiády. Jako perličku uvedu, že matematická olympiáda má tolik let, co já vznikla v Československu v roce 1951. Inu a já jsem tam objevila, že matematika je i něco jiného než počítání. Zjistila jsem, že mě nesmírně baví vyřešit úlohu, kterou ostatní nevědí. A nejen to. Bavilo mě vykládat řešení i ostatním, pomáhat i jim objevovat kouzlo matematiky. A tak jsem šla studovat matematiku a fyziku na Univerzitu Komenského v Bratislavě.
Jak jste se ocitli na opačném konci Slovenska, v Michalovcích?
Manžel odtud pocházel a nějak nás tam osud zavál. Již tehdy bylo Gymnázium Pavla Horova (GPH) velké a s bohatou tradicí, vždyť nejbližší podzim oslaví okrouhlou stoletku! Na GPH jsem každoročně vedla alespoň jeden matematický kroužek, dokonce jsem se ujala i programování. I v tomto jsme měli úspěchy, můj starší syn Martin získal bronzovou medaili na II. CEOI v maďarském Segedíně a stal se prvním mezinárodním medailistem v přírodních vědách na GPH. Matematice jsem se věnovala v širším směru. Snažila jsem se, aby si v ní i slabší žáci našli to své. A jakmile se objevily talenty, a měla jsem na ně nos, věnovala jsem jim maximální pozornost. Matematika je specifická, uspět v olympiádách vyžaduje extrémní talent, ale také extrémně dobré vedení. Cítila jsem potřebu nenechat zaniknout žádný talent.
Dědí se u vás matematika?
Naši dva synové Martin a Dušan se vydali touto cestou. I vnučka Alicka, dostala se na středoevropskou olympiádu MEMO a na EGMO, z druhé donesla loni stříbrnou medaili. Minulý týden bylo další celostátní kolo MO, opět je mezi vítězi a čeká ji účast na nadnárodních soutěžích. Uvidíme také, co vnouček Martinko. Je primán na osmiletém gymnáziu a také na něm se začaly projevovat účinky usměrňování jeho otcem Martinem a tak trochu, na dálku, i mnou.
