Howardovi Carterovi se třesou ruce. „Zpočátku jsem nic neviděl, teplý vzduch unikající z komory roztančil plamen svíčky,“ poznamená si britský archeolog později do deníku.
„Ale jak si mé oči přivykly na světlo, detaily místnosti se pomalu vynořily z mlhy, zvláštní zvěře, sochy a zlato – všude se leskne zlato.“ Jeho mecenáš George Herbert, lord Carnarvon se netrpělivě ptá – vidíš něco? „Ano, nádherné věci!“ Skutečně překrásné předměty ukrývá hrobka egyptského faraona Tutanchamona, kterou Carter objevuje před 100 lety.
Úžasný nález by se však nepovedl bez staršího zásadního objevu, k němuž dospěl francouzský archeolog Jean-François Champollion. A tak egyptologie letos slaví hned dvě významná výročí. Kromě objevu Tutanchamona před 100 lety to bylo rozluštění záhadných hieroglyfů před 200 lety. „Odtajnění“ písma, kterému nikdo nerozuměl a jehož nitky přece vedou až k současné abecedě.
Mladý mistr orientalista
Champollionovi je devět let, kdy důstojník Napoleonovy armády Pierre-François Bouchard objeví Rosettskou desku. Najde ji v deltě Nilu poblíž egyptského města Ar-Rašíd (od Napoleonova tažení se nazývalo také Rosette).
Samotná Rosettská deska nepředstavuje převratný historický text. Jedná se o dekret faraona Ptolemaie V., který reaguje na demonstrace obyvatelstva daňovými úlevami. Přece učenci, kteří s deskou přišli do kontaktu, začali tušit, že může pomoci rozluštit hieroglyfy. Nacházely se na ní tři nápisy. Jeden ve starověké řečtině, jeden v démotickém písmu a třetí text v hieroglyfech. Třikrát tentýž text ve třech různých písmech, z toho řečtinu uměli snadno přečíst.
To už má Champollion asi 10 let a snaží se číst v originále Homéra, Vergília. Deska se zatím dostává klikatými cestami do Spojeného království. Po porážce francouzské armády se stává britskou kořistí a putuje do Londýna, v Britském muzeu se ocitá v roce 1802.
Champollion má 16, a už ovládá několik starobylé orientální jazyky – chaldejštinu, amharštinu, etiopštinu, hebrejštinu, arabštinu, syrskou aramejštinu, perštinu, ale i koptštinu a studuje dokonce i čínštinu.
Není jediný, kdo se o rozluštění hieroglyfů úporně pokouší. Soupeří zejména s britským polyhistorem, fyzikem, lékařem a egyptologem Thomasem Youngem. Právě Young dává klíč, když upozorní na výskyt jmen – Ptolemaios, Bereniké. Ale – parafrázujíc britského egyptologa z Oxfordské univerzity Richarda Parkinsona – až Champollion odemkne celý systém. Jak?
Starý Egypt vypráví
„Champollion si uvědomil, že symboly nereprezentují jednotlivé hlásky, ale že je to trochu komplikovanější. Ukázalo se, že hieroglyfické symboly mohou vyjadřovat jednu hlásku, dvě, ale dokonce i tři. A toto byl začátek úspěšné cesty k rozluštění.“
Pomáhá si i královskými jmény, která se píší v kartuších. Například Kleopatra. Předpokládá, že by se tam mohla vyskytovat, jelikož Rosettská deska je ptolemaiovská. A má pravdu. Porovnáváním symbolů ve trojici textů postupně odkrývá další znaky.
Završí tak několikasetleté úsilí porozumět jazyku, který se vytratil ve věcích. V Římě se zachovalo několik obelisků pokrytých hieroglyfy, které odedávna přitahovaly pozornost a evokovaly fantazii. Usilovali o to arabští učenci před stovkami let. Jezuité v 17. století se také jistým způsobem někde posunuli. Ale až Champollion to dokázal. A položil základy egyptologie.
Rosettská deska.Foto: Hans Hillewaert
Rosettská deska.
„A doba dozrála,“ dodává slovenský egyptolog a politolog Jozef Hudec, spoluředitel polsko-slovenské archeologické mise v egyptském Tell el-Retábí. „Totéž, po Napoleonově výpravě do Egypta začaly zvláštní předměty přitahovat pozornost, ale až následné rozluštění hieroglyfů rozproudilo obrovský zájem o tajemnou staroegyptskou civilizaci.“
Porozumění hieroglyfům dalo tomuto zájmu nový rozměr. „Protože jen díky tomu známe staroegyptské básně, náboženské texty, jejich mýty, různé povídky. Toto byl klíčový impuls, který posunul poznání. Zájem o Egypt byl i před Champollionem. Ale až díky němu všechny ty krásné, ale mrtvé předměty najednou promluvily,“ říká Hudec. Je však pozoruhodné, že ti, co vzácné předměty před tisíci lety vyráběli a zdobili je hieroglyfy, tomuto písmu vůbec nemuseli rozumět. Jak je to možné?
Písmo zamčené před písařem
Hlubší bádání egyptských artefaktů přináší zajímavou otázku. Jsou reliéfy, malby na stěnách hrobek, chrámů, paláců a samotné hieroglyfy umělecká díla? Nebo se jedná o řemeslný produkt? „Názory se různí. Ale v hlavním egyptologickém proudu se reliéfy a malby nepovažují za umělecké výtvory,“ míní archeolog. Proč?
Měli jasnou funkci, striktní náboženský účel a předepsanou formu. Nešlo o svévolné výtvory umělce zasaženého inspirací.
