Vzrušující zážitky lze nasbírat v pražském Národním muzeu. Po náročném restaurování je znovu přístupná kostra plejtváka myšoka, která se návštěvníkům vznáší nad hlavou ve zcela nové expozici Zázraky evoluce.
V poslední březnový den navíc muzeum spustilo novou aplikaci pro mobilní zařízení, díky které lidé ve svých mobilech uvidí, jak by ozrutná velryba vypadala ve skutečné podobě is vodní hladinou. Ve stejné budově, jen o patro níže, je otevřeno i skvělé Okno do pravěku!
Jedna výstava lákavější než druhá, kdo přijede do Národního muzea s dětmi, asi nedokáže obejít Okno do pravěku. Vždyť by to také byla chyba, jde totiž o největší expozici pravěku v Česku – ve čtyřech sálech představuje 2 000 originálních exponátů.
Kromě vitrín s fascinujícími trilobity a amonity, zkamenělinami přesliček a různých jiných pravěkých rostlin uvidíte realistické modely – například medvědopsů útočících na pravěké kopytníky ve třetihorách, šavlozubého tygra, mamuta v životní velikosti is mláďkem .
Tvůrci výstavy tedy zvou na cestu prvohorními můry a močály i pod hladinu druhohorního moře – právě tam trhají žraloci na kusy Burianosaura augustai, jak se český dinosaurus jmenoval. Vyplatí se podívat si výstavu pěkně od začátku, tedy od prvohor.
Barrandovy trilobity
Hned v prvních vitrínách poznáme prvohorní živočichy, které popsal francouzský inženýr a paleontolog Joachim Barrande – přesně ten, po kterém se v Praze jmenuje čtvrť Barrandov. Pojmenovali po něm i nejstarší suchozemskou rostlinu světa Cooksonii barrandei, která rostla před 430 miliony let.
Fascinující je už příběh samotného Barranda, který dětství přežil za vlády Napoleona, později studoval stavbu mostů a silnic a pod jeho vedením postavili například i most přes řeku Loira. Když s projektováním skončil, vstoupil do služeb krále Karla X. a po revoluci v roce 1830 odešel s Bourbonovými také do exilu.
Později se dostal do Čech, na Pražský hrad, seznámil se s českými národovci včetně historika Františka Palackého a hraběte Kašpara Šternberka, jednoho ze zakladatelů Národního muzea v Praze. Šternberk chtěl, aby Barrande posoudil možnost stavby koňské železnice údolím Berounky a přes uhelné pánve u Radnic do Plzně. Železnice pro nedostatek financí nevznikla, ale při pracích se našla bohatá naleziště zkamenělin – hlavně trilobitů!
O nejbohatších nalezištích při Skryjích a Týřovicích si lze podrobnosti prostudovat právě na výstavě v pražském Národním muzeu. Barrande, který v mládí navštěvoval přírodovědné přednášky a zajímal se o prvohorní organismy, pokračoval dále ve výzkumu.
V roce 1840 procestoval pěšky velkou část středních Čech a mapoval území, které v prvohorách pokrývalo mělké moře – šlo hlavně o Prahu, ale cestoval také směrem na Beroun, Rakovník či Příbram a vydal se i na exkurze po Evropě. Praha se mu stala druhým domovem a dokonce mu zde dlouho pomáhala matka spisovatele Jana Nerudy.
Vraťme se však do prvohorních moří, kde žili amonity – hlavonožci pojmenované po bohu slunce Amonovi, protože jejich schránka připomínala kotouč. Národní muzeum poněkud překvapí informací, že polovina zkamenělin v expozici představuje pozůstatky obyvatel jižní polokoule.
Během návštěvy prvohorního sálu totiž sledujeme posouvání většiny dnešního českého území z jihu na sever. Putujeme z poměrně chladných moří v době kambria a ordoviku až po tropické moře s korálovými útesy a pevninu s tropickými pralesy z dob, kdy české území překonávalo rovník. Zde rostla zmiňovaná rostlina Cooksonia barrandei.
Děti zaujmou nejen zkameněliny, ale také unikátní animace ve vitrínách. Pracovala na nich několik let mladá animátorka Kateřina Coufalová, která v roce 2020 vyhrála mezinárodní festival ilustrace LUSTR. Hravě a poučně dokáže vysvětlit složitý proces vzniku fosilií. Výstava je moderní, takže si zde lze sáhnout na odlitky skutečných fosilií.
Dinosaurus z Kutné Hory
Když si je dostatečně prohlédneme, je zde sál druhohor se subtropickou přírodou ostrova, který se v té době rozkládal na většině území dnešního Česka a Bavorska. Tehdejší celosvětové oteplení klimatu provázel vzestup hladiny světového oceánu, který přeměnil území dnešní Evropy na rozsáhlou soustavu ostrovů a ostrůvků. A tady je konečně Burianosarus srpna jako živý.
Tedy model vypadá velmi realisticky, ale jediného českého dinosaura právě trhají na kusy žraloci. Přistavme se u tohoto tvora, kterého pojmenovali po českém výtvarníkovi Zdeňku Burianovi (jeho kresby pravěkých zvířat, rostlin či lovců mamutů si celé generace pamatují ze školy) a paleontologovi Josefu Augustovi.
